Co jsme zažili
7.11.2009 - Mezinárodní výstava psů Praha
V sobotu 7.11. jsem konečně měla tu čest osobně poznat Lucku a Bubbu - tedy Beatrice Cinderella's ranch, sestru Smajlíka. Bubbince se na výstavě dařilo, stejně jako její spolubydlící Coffince:) Gratulujeme! Doufám, že se zase brzy uvidíme.
20.6.2009 - Krajská výstava psů Rokycany
V sobotu 20.6. jsme se zúčastnili krajské výstavy v Rokycanech - což byla naše výstavní premiéra. Jeli jsme ve složení - Cipís s AUO Arámkem (nevystavovali, prcek ještě neměl 4 měsíce) a s Cipísovo bráchou Michalem a jeho slečnou irského vlkodava Angie:) Výstavy jsem se docela obávala, protože jsme trénování na ní docela flákali, ale nakonec to dopadlo dobře. Přijeli jsme extrémně brzy, tak jsme šli ven, smradí se vyběhali a my jsme si naivně mysleli, že Aram se Smajlem dají pokoj, ale nedali:D "Bojovali" celou výstavu, nezmaři:)) Když nadešla naše chvilka, byla jsem docela vyklepaná, protože mám nulové výstavní zkušenosti. Pan rozhodčí byl ale velmi příjemný, bylo nám řečeno, že na pejska nemám vůbec tlačit, ať je mu vše příjemné a má z toho radost. Tak jsme ukázali zoubky, pan rozhodčí se ujistil, že je Smajlík skutečně pes a pak jsme předváděli v pohybu. To jsem mu zkazila, protože jsem ve dvou místech moc zrychlila, a tak nacválal..:D ale nevadí:) Odešli jsme s pěkným posudkem, známkou VN1 a účastní v závěrečném kruhu. Tam nás bylo asi 15, vyhrál to pudlík. Kdyby se zadávalo druhé místo, byli bychom druzí, což je naprosto skvělé. Dostali jsme pohárek za VN1 a plní zážitků jsme jeli domů. Výstava nebyla zas tak nudná jak jsem očekávala a těším se na další, která nás čeká až na podzim. Z výstavy bohužel nemám žádné fotky.
13.-14.6.2009 - MČR Border collií Česká Skalice
Tento víkend byl jistě jeden z nejlepších v mém životě. Z těch psích víkendů určitě nejlepší:) V pátek 12.6. ráno jsme vyrazili v sestavě já, mamka, Smajlík a Páťa. Páťa, to je můj nový pes...tak dobře, to je moje skvělá kamarádka:)) Měli jsme naložené auto jako kdybychom jeli na týden.:D Po úmorné cestě jsme v pátek dorazili do campu Rozkoš, kde jsme úspěšně postavily stan. Smajlíkovi se tam hned od prvních chvil líbilo, aby taky ne, že:) Po postavení stanu jsme se šli odprezentovat a slečna u prezence si myslela, že běháme v A1, a když jsem jí řekla, že je to osmiměsíční štěně, nechápavě valila oči...:):D To samé jedna paní ve sprchách. No jo, mám doma mamuta a ne borderku:D Večer jsme se mohli seznámit s překážkama, ale jelikož my běháme jen tunely, tak jsme se museli proplétat mezi skočkama a dalšíma překážkama, takže to bylo hodně zmatený. Noc byla strašná, vůbec jsem se nevyspala, ve 23:30 nám přímo vedle stanu někdo dělal ohňostroj a Smajlík málem proskočil stanem, a to i když reakci na střelbu nemá. V 0:45 se rozhoukal požární poplach a kousek od campu hořelo, takže jsme se v jednu ráno se Smajlem a Páťou procházeli po campu, páč jsme nemohli spát. Já a Smile jsme vstávali už v 6:00, šli jsme se projít, rozhýbat a psychicky připravit na to, že odpoledne běžíme:D Ráno bylo nehorázná zima, ale pak svítilo slunko, možná až moc. Ale lepší než déšť:) Celé dopoledne jsme sledovali střídavě jumping a agility a já konečně viděla borderky, které jsem chtěla tolik vidět na živo. Ani jsme se nenadáli a byla jedna odpoledne, tedy čas našeho běhu...:) Původně se měl běhat barelový běh, ale běžel se tunelový a navíc úplně jiný, než bylo uvedeno na stránkách. Ale zvládli jsme to. Tak panička doskákala na start, už mnohem méně nervózní než v Plzni, a taky to podle toho vypadalo. Prolítli jsme to jako nic a ani jsem se nenadála a už jsme byli v cíli s pěkným, čistým během:D Když večer vyhlašovali výsledky a zaznělo moje jméno na prvním místě, málem jsem se složila radostí:D Šťastně jsme převzali medaili a pytlík dentálních kravinek od ProPlanu a šli jsme si vyzvednout víno, které jsme dostali jako dárek. (dostali ho všichni) V sobotu jsem se taky nevyspala, takže ranní vstávání v 6:00 se neměnilo. Sedly jsme si s Páťou k jumpingu, bylo chvíli před 9:00 a já si říkala, že se radši půjdu podívat jestli běžíme zase v jednu. A ještě, že jsem to udělala. Jdu si tak k plánku a valím oči, vidím 9:00, si říkám, že to už určitě musí být. Tak jsem se ohlídla vedle na parkur a tam už se připravoval náš běh:D Akorát jsem se převlíkla a už byla prohlídka. Běh byl jiný než se plánovalo, ale to vůbec nevadilo:) Pečlivě jsem si ho prohlídla a startovala jsem jako poslední, také mnohem méně nervní než v Plzni. Proběhli jsme to rychle, ale stejně jsme byli o půl sekundy druzí:) Ne že by mi to vadilo, sice je to trošku… no, řekněte sami, půl sekundy:D - ale Smajlíček byl zase naprosto úžasnej, krásně sledoval mojí ruku a běžel co mu síly stačily, a že už jich moc neměl, tenhle víkend ho hodně zmohl. Po doběhu několika kategorií bylo vyhlášení oldies, puppies a ještě asi něčeho. Za druhé místo jsme dostali zase dentální kravinky, takže to vypadá, že Smile bude mít zdravé zuby celý život:D A pak nastalo celkové vyhlášení puppies a já odcházela nehorázně šťastná, s pohárkem, talířem na frisbee a 3,5kg krmení ProPlan za 1.místo. Zůstali jsme až do konce, finální běhy byly hlavně při posledních dvaceti týmech hodně napínavé a zajímavé. Všechny parkury byly moc pěkně postavené, já si bohužel zapsala jen jumping družstev. Po doběhnutí bylo vyhlášení ostatních kategorií, pak jsme si vzali dáreček od BCCCZ v podobě pamlskovníku a plni skvělých zážitků jsme jeli domů. Tento úžasný víkend rychle utekl a já ani v nejmenším nedoufala, že si domů povezeme medaile a dokonce pohárek, jela jsem si jen tak zaběhat a zvykat Smajlíka na závodní protředí a atmosféru - a o to větší radost jsem měla z umístění. Uvidíme, jestli se nám takhle bude dařit i v A1...:D Níž jsou nákresy obou běhů. "T" v barelovém běhu samozřejmě není stůl, ale představuje barel:)
6.6.2009 - Závody agility Plzeň
Na tyto závody jsem doteď jezdívala jako divák, ale letos tomu bylo jinak. V 7 ráno jsme v početné sestavě vyráželi ze Stříbra a jak jsme později zjistili, bylo to moc brzo. Jelikož byly neoficiální závody až po oficiálních, měli jsme přijet až na prezenci, která byla od 10 do 11:30, ale my se rozhodli, že pojedem už ráno. Psi byli zbytečně nervózní a přešlí, protože tam celý den čekali v dešti, navíc tam byly háravky a nezodpovědní majitelé, tak to s Dennym docela dost mávalo. Na naše běhy naštěstí přestalo pršet. Původně nás mělo být v mojí kategorii 6 psů, ale 2 to asi vzdali, takže z původního 3. místa jsem startovala první, což mi na náladě moc nepřidalo. Nevěděla jsem pravidla, a tak když mi Smajlík vběhnul do špatné díry tunelu, jsem běžela dál aniž bych to opravila a pak jsme měli ještě odmítačku na posledním tunelu. Jojo, nervozita zapracovala, já byla nervózní jak před během na minimálně MČR, a tak jsem to chudáčkovi Smajlíčkovi pěkně po*:D Na konci jsme běželi ještě jednou, protože mi nikdo nevysvětlil pravidla, ale chybka tam stejně byla. Moje, jak jinak:) Mně se první závody nepovedli, Smajlíkovi ano, dělal to, co jsem mu řekla, hih:) Takže jsem své chyby hodila za hlavu a měla radost ze Smajla, protože takových chyb ještě bude...:D A když nám to dalo 2. místo, měla jsem radost ještě větší:)) Příště bych byla ráda kdyby neoficiálky byly před oficiálkama, protože nechat štěňata čekat celý den… No, mně už to teda může být jedno, jelikož Smile bude příští rok už rok a půl starý...:D To to letí..:))
23.5.2009 - Výstava voříšků Planá u ML
Byl večer 22.5., když mi volala moje skvělá kamarádka Majda, jestli prý nechci jet zítra na výstavu voříšků do Plané. Říkala jsem si proč ne, žeo:) Tak jsem nestíhajíc dnes v poledne vyrazila ověšená dvouma psiskama, jen jak se říká na čumendu. U vstupu nás ale Majda přemluvila, abych se taky přihlásila, že bude aspoň sranda. Nejdřív jsem nechtěla, že to nemá smysl, že se Twix bude bát a Smajlík prozměnu magořit a navíc je s PP, tak by to bylo možná trošku nefér. Ale naštěstí jsem se nechala umluvit, a tak jsem ty moje dvě zvířata přihlásila.:) Nejdřív jsem šla s Twixíkem do soutěže o nejkrásnějšího voříška, kde jsme jen chvíli chodili dokola a porota nás nevybrala. Tak jsem nastoupila se Smajlem a s tím už jsem byla úspěšnější, ale jen trošičku - porota se totiž rozhodovala mezi mnou a jedním pejskem a nakonec postoupil ten druhý. Ale nevadí:)) Pak byla soutěž o nejšikovnějšího voříška, to jsem říkala, že to asi moc hrotit nebudu, protože Smajlík bude magořit a Twixík se bude bát. Nejdřív jsem šla s Twixem, přelezli jsme takovou jednoduchou zvláštní dráhu a pak jsme měli předvést, co ještě speciálního umíme. Tak jsem převedla sedni, lehni, popros, pacičky, slalom mezi nohama a přešla jsem s ním kladinu a žebřík. Twixík byl naprosto úžasnej a všechno udělal bez jediné chybičky! Ale i přes to jsem nevěřila, že bychom se mohli nějak umístit. Pak jsem nastoupila se Smajlem. Myslím, že to byl ten nejvtipnější běh:D Smajlík se vším prořítil jak uragán a když jsem po něm chtěla slalom mezi nohama, vůbec se nesoustředil a chtěl si hrát:D Ale nakonec se chytl a taky jsem z něj měla velkou radost, předvedli jsme otočky na obě strany, sedni, lehni, pacičky, plazení se, úklonu a slalom mezi nohama. A taky jsme předvedli, že umíme ke mně:)) Ač to panička neměla v plánu:D Na konci jsme se všichni seřadili do řady a nejdříve se vyhlašoval nekrásnější pejsek. Tam už jsme věděly, že se nikdo z naší trojky (kromě Markét s Dennym s náma byla ještě Péťa s Badym, která si mimochodem také vedla krásně:)) neumístí. Ale pak přišlo vyhlašování nejšikovnějšího vořecha. A najednou pán hlásil: "...a na třetím místě se umístila soutěžící s číslem 13!" Já jen nasadila vyjevený výraz a s otázkou: "to jako já???" jsem si šla pro ceny:D Dostali jsme nádherný pohárek a medaili, dárkový koš se spoustou věciček, diplom a pytlík granulí. Potom následovalo druhé místo a nakonec první - a to už jsme já i Péťa věděly, že to určitě vyhraje Majda, protože Denny byl naprosto skvělý.:) A taky že jo! Pejsek, který byl týraný možná hůř než Twix, to vyhrál. Ani si nedovedete představit jakou jsme měly s Majdou radost! Majda pak měla na konci krátkou řeč do mikrofonu, kde řekla, že Twixík i Dennýs jsou oba týraní pejsci a že si za svou šikovnost zaslouží určitě potlesk a pan rozhodčí ještě dodal, že musíme zatleskat určitě i paničkám, které na tom mají velkou zásluhu. Oba dva mi vehnali slzy do očí:)) Ač to byla jen obyčejná voříškiáda, jsem neskutečně šťastná a velmi pyšná na Twixíka a i na Smajlíka. Určitě se s Twixíkem přihlásíme na ještě nějakou podobnou akci a třeba zase uspějeme...:)) Teď po dopsání jsem si ještě vzpomněla, že tam pak bylo losování pro soutěžící a my jsme nakonec vyhráli hlavní cenu:D Krásnou, ručně řezanou lavici...:D Měli jsme problém s odvozem, ale nakonec jsme to zvládli:))
26.4.2009 - MVP České Budějovice
V sobotu 26. dubna jsme si se Smajlíkem a kamarádkou Páťou udělali velký výlet na mezinárodní výstavu psů a závody agility do Českých Budějovic. Po nečekaně bezproblémovém ranním vstávání a následné nudné dvou a půl hodinové cestě do Budějek jsme v pořádku dorazili na výstaviště, Smajlík nebyl už vůbec vyjukaný, šel jako kdyby chodil na výstavy každý týden - tahal jako šílenej:D Nejdřív jsme prolezli všechny stánky, okoukli kde co mají a pak jsme se vydali hledat parkur a pavilon, kde se vystavujou borderky. Agility jsme úplnou náhodou našli, tak jsme se hned zastavili, že se podíváme, ale běhali teprve začátečníci, tak jsme šli hledat borderky. Ty jsme našli a úplnou náhodou jsme tam potkali Petru s Guccim a Monču s Ejmi. Obě vystavovaly svá zvířata:)) Pak jsme se vrátili zpátky k parkuru a já, že si v klidu stoupnu, Smajlíček lehne a budeme se kochat a okoukávat nějaký finty. Avšak to jsem nevěděla, že je na tom Smajlík už takhle vážně - strašně štěkal a cukal sebou a nemohl pochopit, proč jako ten pes může a on ne!:D A když běžel pes kousek od něj, myslela jsem, že ho neudržím:D Ještě když u nás byl tunel, no to byl konec:D S Páťou jsme se odebrali nakoupit - prolézali jsme stánky a hledali nějaké vhodné kšírky pro Smajlíčka. Chtěla jsem Rogz nebo Red Dingo, ale že by se mi chtělo dávat 800–900Kč za postroj a vodítko… No, nevěděla jsem. Nakonec jsme narazili na nějaký stánek, který vypadal hodně draze, já tam jít nechtěla, ale Páťa mě přemluvila - a ještěže to udělala. Pro Smajlíčka jsem sehnala úžasné kšírky, které mu moc sluší a ještě k nim bylo očko na autopás. A ta největší bomba je, že jsme tam pořídili protitahací vodítko, které - světe div se - vážně funguje! Celá nadšená jsem paní dala 500Kč (ano, celé to stálo jen 500Kč) a od té chvilky byl pokoj s taháním, vodítko i kšíry si nemůžu vynachválit, radost z nich mám ještě teď:)) Taky jsme pořídili super pelech, který se dá složit i na cesty, což je výhoda, pes má pořád něco svého a ještě se to dá tak šikovně sbalit:) Pak jsme ještě koupili nějaké drobnosti, to už není důležité. Už tak jsem se tu rozepsala, by mě zajímalo, kdo to bude číst:D Smajlíka se mi nakonec povedlo uklidnit i u parkuru, ale myslím si, že teď v Praze to bude to samé:D Ale což, aspoň máme co odnaučovat, my se váážně nenudíme..:D Odjeli jsme domů příjemně unaveni a plní skvělých zážitků, už se těším do Prahy:))
28.3.2009 - Agility Horšovský Týn
Tyto závody jsem navštívila již podruhé, ovšem bohužel jen v sobotu - narozdíl od minule. Ale i tak jsme si to se Smilem moc užili. Já viděla pár lidí, co jsem vidět chtěla, Smajlík si našel nové kamarády a zjistila jsem, že by na závody potřeboval jezdit mnohem častěji. Bojí se totiž psů - když jsem ho na konci pustila mezi psy, byl pořád u mě a byl naježený. Nevšímala jsem si ho a on si s nimi po chvíli začal hrát a všechno bylo v pořádku. Ještě před tím jsme ale seděli na tribuně s Renčou a jejím dospělým borderákem a já měla Smajlíka na klíně - vždycky, když se Beaf přiblížil, tak po něm Smile cvaknul zubama :( Nevím, jestli se mě snažil chránit, každopádně tohle udělal poprvé. Mohlo to být také z únavy, už to bylo ke konci závodů a Smile byl unavený hodně - když jsme jeli do Horšáku, jela jsem ještě s kamarádkami Andreou a Domčou, přičemž Andrea měla s sebou taky borderáka Rika a ten seděl s námi na zadní sedačce a Smile byl úplně v pohodě. Tak doufám, že to bylo jen z té únavy, ale nic nechci podcenit, tak teď začneme konečně chodit na cvičák alespoň sem do Stříbra, tak snad se to zlepší popřípadě se ukáže, že to byla jen náhoda :) A mimochodem jsem se dozvěděla skvělou novinku, že mě v Plzni vezmou zase mezi sebe - bude se zakládat štěněčí družstvo, tak mám radost ještě teď :) Tím pádem pojedeme i na tábor do Nýrska. Už aby bylo léto! :D
28.12.2008 - Sraz BOC Praha Hostivař
Panička se zbláznila a rozhodla se, že pojedeme až do Prahy na sraz borderek. Jeli jsme ve 12-členém složení - já a Smile, Pavla a BOC Berenika a dva kříženci Floyd a Daisy, Petra a BOC Gucci a Monika s BOC Ejmi. Vyrazili jsme v 10 ráno a v Praze jsme lehce zabloudili a tak jsem zvládli shlédnout sv. Václava, omrknout zábrany na Nuseláku a taky se podívat, jak pěkná je dálnice na Brno. Ano, bloudili jsme hodinu a půl po Praze, ale což, dorazili jsme jen o 15min později a dokonce ne poslední a navíc jsme se cestou docela nasmáli...:D Jak jsme přišli na louku, pustili jsme těch šest našich příšer, Smajlík nejdřív trochu vyjukanej, co to má jako bejt ta spousta černobílejch fleků...:D Ale pak se ochotně přidal a mě po celou procházku očividně nepotřeboval...:D Jednou se dokonce i ztratil na chviličku, to mi pěkně zatrnulo, ale naštěstí vyběhl po chvíli z křoví...:D Procházka byla dlouhá asi 3 hodiny a Smajlík se držel celou dobu výborně..:) Každej ho tam oňuchával, což se mu samozřejmě líbilo. A hádejte, kdo patřil mezi ty nejhlasitější? No jistěže Smajlík..:D Asi začnu používat heslo "Dokud štěkám, žiju!" nebo tak něco, protože on štěká fakt pořád...:D Cestou zpátky se vychrápal v autě, holky mě zanachaly v Plzni na nádru a já jela vláčkem domů. Nejdřív jsem měla jet busem, tak jsem jela tramvají rádoby na busák, ale po chvíli jsem zjistila, že jedu na druhou stranu a bus fakt nestihnu...:D Tak jsem jela zpátky na vlakáč. No co, alespoň jsme jeli poprvé tramvají. Vlak zvládl v pohodě, jelikož jím už jednou jel, celý to prospal, páč byl ještě unavenej. A já měla co dělat abych neusla taky...:D No, moje redaktorské schopnosti nejsou na tak dobré úrovni, abych se tu rozepisovala, vlastně nějak nevím moc co psát...:D Na závěr snad jen, že pokud bude další taková akcička, jedu na 100% :)
17.12.2008 - Clicker training
Tak dneska jsem zahájila trénink s clickerem. Dost jsem o tom načetla a hodně jsem uvažovala, jestli vůbec začít. O Smajlíkovi jsem nepochybovala, ale o sobě dost, jestli to skutečně chápu. Tak jsem ještě chvilku četla, zabrousila i na pár anglických stránek a rozhodla se, že si dojdu clicker koupit. A dobře jsem udělala! Smajlík clicker pochopil během jednoho dne, nejdřív jsem mu ho jen ukázala, tedy kuk - click a potom, když se zdálo, že to začíná chápat, jsem do toho zapojila sedni. Samozřejmě bez povelu, za jedno ho neumí a za druhé… prostě bez povelu :) Nejdřív moc nechápal, první pětiminutovka byla taková sekavá, ale další pětiminutovka téhož dne byla skvělá. Měla jsem z něj šílenou radost a bylo vidět, že ho to vážně baví, jakmile pochopil, co má dělat. Když jsem cvičila bez clickeru, tak chtěl dělat pořád něco jiného a moc ho to nebavilo, ale s clickerem, to na mě vydrží celou dobu koukat a skvěle se soustředit. Fakt jsem strašně ráda, že jsem s clickerem začala. Pro ty, kdo se rozhodují, jestli clicker začít používat nebo ne, tak říkám - rozhodně ano! Nemůžu si ho vynachválit už po tom jednom jediném dni! A řekla bych, že Smile taky. :)
9.12.2008 - První procházka do města
Ach ta socializace. :) 9. prosince jsme se se Smajlíkem a mojí ségrou vydali na krátkou procházku do města. Vyšli jsme ven a Smajlík nejdřív vyvaleně koukal na ty barevné jezdící krabice, ale potom začal poskakovat a štěkat na ně… :D Došli jsme k přechodu, avšak to se Smile zasekl, a že prostě nepůjde, že ta jedna krabice, co nás pustila ho určitě sežere. Ještěže jsem s sebou měla hračku. :) První přechod jsme tedy celkem zvládli. Pak jsme šli po chodníku, vedle dost rušné silnice, a to teda Smile vyjeveně koukal na všechny auta, ale my jsme si se sestrou povídali jakoby se vlastně vůbec nic nedělo. Občas jsem ho pohladila a pohrála si s ním, což ho trochu uvolnilo. ;) Čekal nás druhý přechod u Penny Marketu. Ten už šel líp. :) Dostali jsme se přes autobusák (ano, tam ty krabice byly větší) až do města, kde jsem shodou náhod potkala kamarádky ze školy, a ty se se Smajlíkem hned mazlily a hrály si s ním, což mi moc pomohlo, protože se Smile hezky uvolnil a zpáteční cesta už nebyla jako na trní. Ještě jsme šli omkrnout nákupní vozíky u Penny, kde si ho pohladily nějaké dvě starší paní, on si prohlídl vozík, zjistil že ty čtyři točící věci dole jsou vlastně moc fajn, přestal se bát a hurá domů. A zítra nás to čeká zase. :)
6. - 7.12.2008 - Agility Horšovský Týn
Tento víkend se konaly závody agility v Horšovském Týně a já jsem vzala Smileho v rámci socializace a návštěvy "starých známých" ze cvičáku na výlet. Ačkoli jsem musela mamku dlouho přemlouvat, nakonec to vyšlo a Smajlík si to užil. Zprvu byl dost překvapený a moc se mu nechtělo být na zemi, ale… měl smůlu. :) Za chviličku s okoukal a byl to zas ten zlobivý borderák. I když ne tak zlobivý jako doma. :) Hrál si tam se spousty pejsků, hladilo si ho spousty lidí a za to jsem moc ráda. Podíval se, jak takové závody vůbec vypadají, kolik je tam psů, lidí, no prostě… mám z něj radost. :) Dokonce tam chvíli strašně štěkal na jednu merlatou borderku, asi si myslel, že vidí maminku. :D Jak jinak si chtěl s každým hrát, jak se psy, tak s lidmi. Na konci jsem ho dokonce pustila mezi chumel psů a utekl mi jen jednou, a to kousíček. Jinak hezky poslouchal. No jo, zapřahnu mamku a budeme trénovat poslušnost jako diví. Jen se těšte až jednou uvidíte na parkuru plesnivého šíleného borderáka se šílenou paničkou. (plesnivou snad ne :D)
